Tradice církevního života se v jednotlivých zemích a později i světadílech utvářely už od doby\r\napoštolské. Některé přetrvaly staletí, jiné zanikly, přestože mnohdy uchovávaly vzácné hodnoty.\r\nPrávě jimi se ve své nové knize zabývá významný současný teolog a církevní historik\r\nHubert Wolf. Ve svém díle „sestupuje do krypty“, do hlubin církevních archivů a vynáší\r\nna světlo doklady o životě církve, v nejednom případě skryté i očím historiků. Objevuje\r\ni formy, které by mohly sloužit jako alternativní modely pro současnou církev. Zejména druhý\r\nvatikánský koncil je autorovi důkazem, že i římská církev umí osvěžit paměť a tvořivě navázat\r\nna tradice neprávem opomíjené. Na základě archivního materiálu připomíná Wolf dobu,\r\nkdy papežové bývali součástí funkčních grémií, biskupové byli voleni, kdy slovo laiků mělo\r\nsvou váhu a ženám byly svěřovány významné funkce. Na deseti příkladech z různých období\r\ndějin křesťanství od středověku po současnost ukazuje, že katolictví bylo vždy schopné se\r\nvyvíjet. Připomíná i skutečnost, že katolická církev, její existenciální proud s mnoha vedlejšími\r\nrameny, byla římským centralismem svedena do jednoho řečiště teprve v 19. století. Závěrečnou\r\nkapitolu věnuje autor papeži Františkovi.\r\n