Kniha poprvé ukazuje jednu kapitolu českých dějin\r\numění: výtvarnou produkci spojenou s husitským\r\nhnutím. Donedávna se zdálo, že nic takového neexistovalo,\r\na teprve výstava a publikace Umění české\r\nreformace (2010) ukázaly, že jde o kulturně bohaté\r\na zajímavé téma. Práce je psána pro širší veřejnost, jíž\r\nchce zprostředkovat výsledky autorčina vědeckého\r\nvýzkumu posledních dvaceti let. Nejprve se zabývá\r\nkritikou náboženských obrazů v náboženském reformním\r\nhnutí konce 14. století za vlády Václava IV.\r\nObrazoborectví se pak ukazuje nejen jako ničení,\r\nale také jako cenná součást kulturních dějin. Po husitských\r\nválkách se v Čechách a na Moravě poprvé\r\nv Evropě zformovalo dlouhodobé soužití dvou církví:\r\nkališníků s katolíky. Výtvarné umění se na hledání\r\nspolečenského kompromisu významně podílelo.