Eva Tvrdá se vrací k tématu svého kraje v citově silné novele, v níž přináší příběh formou vyprávění pro vnuka. Zvláštností knihy je její dvojjazyčnost. Čtenář má možnost přečíst si příběh v češtině a poté i v laštině, spisovném jazyce, který ve 20. století vytvořil na základě původního jazyka slezskomoravské oblasti básník Óndra Łysohorsky a který Eva Tvrdá aktualizuje o živé zbytky původního jazyka západolašské oblasti.
