Vladimír Beneš Mé cesty do hlubin mozku

\r\n Upřímná zpověď našeho nejznámějšího neurochirurga. O životě, smrti, naději i zázracích moderní medicíny. Co vše víme o mozku? A co o něm naopak nikdy vědět nebudeme? Proč mozek jako jediný orgán nebolí? Dokážeme předejít těžkým nemocem, jako jsou parkinson, alzheimer, mrtvice či mozkové nádory? Má se těžce nemocným lidem podávat tvrdá pravda, nebo milosrdná lež? A měl by člověk dostat možnost sám se rozhodnout, že už nechce žít?

\r\n Knižní rozhovor s lékařem, který provedl již přes osm tisíc operací a ve svém oboru patří k nejlepším na světě. V názorech je přímý a někdy i provokativní. Zároveň se nebojí přiznat, že chirurg má kromě sebevědomí často i strach. Při operacích mozku totiž o životě a smrti rozhodují milimetry.

\r\n „Strach je u chirurga přítomný celou dobu zákroku. Musí být. Kdybych ho neměl, je něco špatně, asi jako by umělec řekl, že nemá trému. Chirurg beze strachu je pro pacienta obvykle nebezpečnější než vlastní onemocnění. Strach, obava, respekt, každý tomu může říkat jinak. Když tyhle pocity nemáte, ublížíte, protože vás najednou nemá co zastavit. S nadsázkou říkám, že i opici naučíte operovat, ale už ne neoperovat. Strach je brzda, která člověka donutí udělat zákrok bezpečně. A když skončíte, přijde odměna. Úleva. Radost. Pýcha. Žádná únava. Když dooperuji, mám stejný pocit, jako když Jirkovi Lábusovi skončí premiéra, padá opona a lidé tleskají. Nebo jako když dá Messi gól. Jen s tím rozdílem, že u nás na sále je to bohužel bez potlesku.“

\r\n Beneš poutavě vypráví o pacientech, doktorech, mozku samotném, lékařské etice, víře, eutanazii, výčitkách, radosti, lékařských seriálech, úplatcích ve zdravotnictví, studiích za minulého režimu, ale i o tom, jak dnes po světě jezdí lovit brouky s kamarádem Oldřichem Kaiserem.