Odkaz dona Quijota

\r\n Obrazy bitvy u Lepanta renesančních malířů a rytců jsou mimořádně působivé. Řady lodí s naježenými vesly prorážející si cestu vlnami, obláčky z prachu pálicích děl. Působivější než film nebo fotografie. V té slavné bitvě zvítězila v roce 1571 vojska Svaté ligy nad osmanským loďstvem a zbavila Evropany strachu před tureckou invazí. Představme si, že na jedné z těch galér se zrovna chystá k boji sotva čtyřiadvacetiletý španělský mladík v plné zbroji, srdce mu buší napětím. Jmenuje se Miguel de Cervantes y Saavedra. Tady je zatím jedním z řady bezejmenných, ale bude to právě on, jehož jméno vstoupí do historie.

\r\n Ovšem v poněkud jiné souvislosti. Vojenské dobrodružství u Lepanta zaplatí ztrátou ruky. Ani toho neodradí od další služby v námořnictvu. V zajetí alžírských pirátů stráví jako otrok celých pět let, než se vrátí do Španělska. Jeho dobrodružná povaha ho však předurčuje k neklidnému životu. Vydělat peníze zkouší všelijak, i jako literární a dramatický autor. První drama, v němž využil své zážitky ze zajetí, propadlo. Přesto po čase kvalitou i tématy dokáže konkurovat samotnému Lopemu de Vega. Už svými Příkladnými novelami by si zajistil trvalé místo v dějinách španělské literatury. V roce 1605 však vydá první díl románu Důmyslný rytíř don Quijote de la Mancha. V knize původně zamýšlené jako  parodie na dobové rytířské romány stvoří věčný typ snílka, muže, jenž v naplnění svého ideálu ignoruje dobu a její mravy. Druhý díl vydá krátce před svou smrtí v roce 1615 motivován hlavně falešným pokračováním z pera jeho literárního odpůrce.

\r\n Cervantesovo „arcidílo“ (Václav Černý), po Bibli druhá nejpřekládanější kniha, doznalo řadu nejrůznějších zpracování. Rozhlasová dvoudílná dramatizace Evy Paškové přibližuje ty nejlepší momenty příhod rytíře smutné postavy v podání opravdových mistrů mikrofonu.

\r\n Hynek Pekárek