Psýché Matrix realita

Vlado je člověk, který “má rád svět”, a to velmi\r\nkonkrétně a vřele, což je myslím jasně zobrazeno\r\nv jeho práci Matrix, Psýché, Realita. Tato práce\r\nje “tekutého charakteru”. Taková povaha může\r\nu některých autorů znamenat nejasnost či\r\nnevyhraněnost.\r\nVladislav Šolc však z tekutosti vytěžuje to nejlepší\r\n- překvapivost, circumbulatio (obtékavost) kolem\r\nústřední myšlenky filmu Matrix, pravdy a svobody.\r\nJeho přístup je citově spojen s filosofickými tématy.\r\nZ tohoto důvodu také u Vladislava pojmy jako\r\npravda, svoboda, morálka, závazek mají skutečně\r\nhodnotu a nejsou to prázdné intelektuálské fráze\r\njako u mnoha tzv. myslitelů, tj lidí s jednostranně\r\nvyvinutou psychickou funkcí. Přesto, že se zabývá\r\ntak vysoce metafyzickými tématy, nepropadá ve\r\nsvé práci patosu a sebestřednosti, což vyžaduje\r\nvelkou morální sílu. Tím Vladislav vrací s odvahou\r\ntato témata zpět “mezi nás lidi”, zpět na zem. Přes\r\n“vodní” charakter díla však Vladovy úvahy vedou\r\njednoznačně k akci, ke ztělesnění v konkrétním\r\nčinu: “Na co by nám byly velké objevy filosofie\r\na náboženství, jako Absolutní duch, Bod omega,\r\nVůle, Sunyata anebo Trojice, pokud bychom naše\r\nsrdce nepovolávali k odhodlání a činu? Podle něj by\r\nzákladní otázka člověka nezněla “jaký je můj původ”,\r\n“jaký je původ světa či jeho smysl”, ale víc “co mám\r\ndělat?, kam jít?”.